Biosférická rezervace UNESCO „Horní Lužická vřesoviště a rybníkářství“ se rozkládá na východ od Svobodného státu Sasko a zahrnuje největší souvislou rybniční oblast v Německu. Je zasazeno do historicky vzrostlé kulturní krajiny s mimořádně bohatým přírodním prostředím a hraje výjimečnou roli v ochraně přírody a druhů. Staletá tradice rybníkářství po sobě zanechala velké množství rybníků, které dodnes slouží především k chovu kaprů.  

Muskauské vrásnění se táhne jako podkova přes trojúhelník Braniborsko – Sasko – Polsko. Převážně v Německu (Braniborsko a Sasko), část je v polském Lubuském vojvodství.

Jde o působivou kompresní morénu z doby ledové, jeden z nejvýznamnějších příkladů rozsáhlé ledovcově-tektonické deformace. Název „Muskauer Fold Arch“ byl zaveden v roce 1928 geology v Pruském geologickém státním ústavu.

Muskau Park je na seznamu světového dědictví UNESCO od roku 2004, a to především zásluhou Hermanna Fürsta von Pücklera (1785-1871). Toto mistrovské dílo vytvořil podél Nisy, která je dnes považována za klasickou krajinnou zahradu. Jako zakladatel moderního krajinářství formoval nejen Evropu, ale i Ameriku. Jeho zásady jsou aktuální i dnes, jak ukazuje jeho známá učebnice „Anotace krajinného zahradnictví“ z roku 1834. Toto uznání přeshraničního managementu ctí péči o Pücklerovo kulturní dědictví.  

Lužičtí Srbové si udržují nejen svůj jazyk, ale i svou jedinečnou lidovou kulturu, a to zejména prostřednictvím celoročních živých zvyků, které jsou důležitými rysy jejich identity.

Lužičtí Lužičtí Lužičtí Srbové jsou etnickou menšinou ve východním Německu s osídlením od jihu Braniborska po východ Saska. Kolem 60 000 lidí jsou Lužičtí Srbové, kteří mluví dvěma lužickosrbskými jazyky a jsou převážně protestanti nebo katolíci.